Jdi na obsah Jdi na menu
 


O mě

Mé životní motto: Nikdo to nevzdávej

Měla jsem krásné dětství, s úctou vzpomínám na rodiče i učitele, kteří mne dodnes inspirují. Je pro mne důležitá rodina, dnes jsem už babičkou. Ve vnoučatech shledávám geny svého rodu a také význam Rodiny. I když oklikami dostala jsem se k profesím, které jsem od mládí chtěla dělat. Byly to velmi velmi tvůrčí profese a ta předposlední - dramaturgyně kulturního domu mi zůstala v podobě dlouholetého koníčka. Ve věku padesát plus jsem dostala „padáka“ (mé pracovní místo bylo zrušeno) a já hledala nové uplatnění. Více než tři roky jsem brala, co přišlo, ačkoliv jsem věděla, že obchodnice třeba ze mne nikdy nebude... Napadlo mne - udělat si rekvalifikační kurz pracovník v sociálních službách. Dnes už druhý rok pracuji v moderním chráněném bydlení. Vždy, když přijdu do práce, jsem vítaná, společně připravené jídlo je oceněno i potleskem. Zjistila jsem, že kultura v mém městě je dostupná všem, převážně chodíváme na akce zdarma. Jsem ráda, že jsem svůj životopis poslala na správné místo, že kolegyně mne naučily mnohému, ačkoliv v lednu 2016 na novém pracovišti také samy začínaly, ale přeci jen měly náskok v profesi. Cítím se užitečná a rozhodně nestříhám metr k odchodu do důchodu, jako některé mé vrstevnice. Každý den je hezký svým způsobem. Že restart po padesátce, milé dámy a pánové, je možný i ve změně povolání, vám mohu jen potvrdit. A na těch besedách jsem díky spolupráci s mnoha zajímavými osobnostmi dramaturgyní, moderátorkou a hlavně posluchačkou v jedné osobě. Nedávno mne jedna dáma oslovila, abych přijala účast v cyklu (Ne)obyčejné ženy. Ráda  jsem přišla,  vždyť mnoho účastníků jejich besed chodí i na naše autorská čtení a besedy. Jsem Obyčejná žena, která má štěstí na Neobyčejná setkání.

 

 
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA